Úžasné, pomyslel jsem si. Pracoval jsem ve zpravodajském podnikání. Pokryl jsem příběhy, kde lidé zemřeli. Rozhovoval jsem s truchlícími členy rodiny. Dokonce jsem se zúčastnil pohřbů. Nikdy jsem neplakal. Morrie, pro utrpení lidí půl světa pryč, plakala. To je to, co přijde na konci, přemýšlel jsem? Možná je smrt velký ekvalizér, jedna velká věc, která může konečně přimět cizince, aby se navzájem slzali slza
(Amazing, I thought. I worked in the news business. I covered stories where people died. I interviewed grieving family members. I even attended the funerals. I never cried. Morrie, for the suffering of people half a world away, was weeping. Is this what comes at the end, I wondered? Maybe death is the great equalizer, the one big thing that can finally make strangers shed a tear for one another)
Citace odráží hluboký okamžik realizace pro vypravěče, který je zapojen do zpravodajského průmyslu a svědků, kteří pravidelně trpí emocionální reakcí. Navzdory pokrytí tragických příběhů a účasti na pohřbu se necítí slzy pro ty, na kterých hlásí. To ostře kontrastuje s Morrieho hlubokou empatií pro situaci druhých, dokonce i ty daleko. Vypravěč se ptá, zda má smrt jako univerzální zkušenost sílu evokovat sdílený soucit mezi lidmi, kteří by jinak zůstali lhostejní.
Tento vhled zdůrazňuje významné téma knihy, což je souvislost mezi lidstvem a porozuměním úmrtnosti. Zatímco vypravěč je zvyklý na podávání zpráv o smrti, Morrieova schopnost plakat kvůli vzdálenému utrpení vyvolává otázky o povaze emocionálních odpovědí a naší vzájemné propojení. Nakonec to naznačuje, že blížící se ke konci života může vést k hlubšímu uznání sdílených lidských zkušeností, což vyvolává reflexi smyslu života, smrti a soucitu.