V rozhovoru o rozlehlosti života na Zemi odráží Cleo hojnost lidí, zvířat a rostlin a přemýšlí o tom, jak osamělost může i přes tuto rozmanitost ovlivnit lidi. Vyjadřuje své zklamání, že osamělost existuje mezi tak bohatými tapiseriemi živých bytostí.
Cleo dále sdílí svůj pohled na osamělost, což naznačuje, že se nejedná o skutečnou entitu, ale spíše přechodný pocit, jako stín, který může zvednout se změnou vnímání. Podle ní může pochopení pravdy zmírnit tento smutek, podobně jako to, jak světlo rozptyluje temnotu.