Lidské bytosti nikdy nemyslí samy o sobě, považují to za nepříjemné. Obecně se členové našeho druhu omezují na opakování toho, co slyší, a být zmateni před jakýmkoli pohledem.
(Human beings never think on their own, they find it uncomfortable. In general, members of our species limit themselves to repeating what they hear and be baffled before any point of view.)
V „Ztraceném světě“ Michaela Crichtona autor kritizuje procesy lidského myšlení, což naznačuje, že lidé často bojují s nezávislým myšlením. Zdůrazňuje tendenci mezi jednotlivci k regurgitaci informací spíše než se zapojují do původního myšlení, což naznačuje nepohodlí analýzou různých perspektiv.
Toto pozorování podtrhuje širší znepokojení nad kritickým myšlením ve společnosti, kde si mnozí mohou vybrat cestu nejmenšího odporu přijetím populárních názorů. Crichtonovy poznatky slouží jako připomínka důležitosti podpory nezávislého myšlení a náročného převládajícího myšlenek, které podporují hlubší porozumění a vhled.