Teď mi dítě připomíná něco, co se naši mudrci učili. Když dítě přijde na svět, jsou to ruce zaťaté, že? Takhle? Udělal pěst. Proč? Protože dítě, které neví nic lepšího, chce všechno chytit, říci: „Celý svět je můj.“ Ale když zemře starý člověk, jak to dělá? S otevřenými rukama. Proč? Protože se naučil lekci. Jakou lekci? Zeptal jsem se. Natáhl otevřené prázdné prsty. Nemůžeme s sebou nic vzít.
(Now that child reminds me of something our sages taught. When a baby comes into the world, it's hands are clenched, right? Like this?He made a fist.Why? Because a baby, not knowing any better, wants to grab everything, to say 'The whole world is mine.'But when an old person dies, how does he do so? With his hands open. Why? Because he has learned the lesson.What lesson? I asked.He stretched open his empty fingers.We can take nothing with us.)
Citace z „úterý s Morrie“ odráží kontrastní způsoby, jak lidé přistupují k životu a smrti. Začíná to tím, že si poznamenává, že novorozenec přichází se zaťatými pěstimi, symbolizuje instinktivní touhu zabavit svět a vlastnit vše v něm. Tato snímky zdůrazňuje nevinnost a ambice mládeže, kde se všechno cítí dosažitelné a často se považuje za osobní právo.
Naproti tomu pasáž popisuje, jak starší člověk odchází život otevřenými rukama, což znamená moudrost získanou v průběhu let. Tato otevřenost představuje hluboké pochopení, že materiální majetek a pozemské touhy nemají po smrti žádnou hodnotu. Ponaučení je, že z tohoto života nemůže nic vzít nic a zdůraznit důležitost vztahů, zkušeností a prchavé povahy života samotného.