Zdá se, že z našich minulosti jsme věděli vše, co jsme potřebovali vědět. Nic nebylo skryté, a ačkoli nic nebylo zjevně odhaleno, vše bylo známo. V vině a odpuštění jsme se počítali s rovností a vždy jsme měli. Sám slunce nám záviděl.
(Of our pasts we seemed to know all we needed to know. Nothing was concealed, and though nothing was overtly revealed, all was known. In guilt and in forgiveness we counted ourselves equals, and always had. The sun himself envied us.)
Citace odráží hluboké pochopení složitosti lidských emocí a vztahů. To naznačuje, že zatímco postavy nemusí sdílet každý detail své minulosti, existuje nevyslovené vědomí životů druhého. Tato transparentnost, narozená ze sdílených zkušeností viny a odpuštění, vytváří spojení, které přesahuje typické sociální hranice.
Zmínka o tom, že slunce závistí jim přidává poetickou vrstvu, což znamená, že jejich pouto je tak hluboké, že i samotná příroda je v úctě. Zdůrazňuje, že jejich rovnost ve sdílených bojích umožňuje silný vztah, který je jak intimní, tak reflektivně silný, představuje krásu a hloubku osobních spojení vytvořených vzájemným porozuměním.