Naše kultura vám nepodporuje, abyste o takových věcech přemýšleli, dokud se nebudete zemřít. Jsme tak zabaleni s egotistickými věcmi, kariérou, rodinou, dostatek peněz, setkáním se hypotékou, získáváním nového automobilu, opravujeme chladič, když se zlomíme-zapojíme se do bilionů malých činů, aby pokračoval. Takže se nedostaneme do návyku, jak se postavit záda a dívat se na naše životy a říkat: Je to všechno? Je to všechno, co chci? Chybí něco?
(Our culture doesn't encourage you to think about such things until you're about to die. We're so wrapped up with egotistical things, career, family, having enough money, meeting the mortgage, getting a new car, fixing the radiator when it breaks-we're involved in trillions of little acts just to keep going. So we don't get into the habbit of standing back and looking at our lives and saying, Is this all? Is this all I want? Is something missing?)
Citace z „Úterý s Morrie“ od Mitch Albom odráží způsob, jakým moderní kultura upřednostňuje materiální pronásledování a denní povinnosti, často na úkor hlubšího rozjímání o životě a naplnění. Lidé se stanou tak ponořeni do svých rutin, jako jsou práce, rodinné povinnosti a finanční tlaky, že zřídkakdy věnují čas přemýšlení o svých skutečných touhách a smyslu jejich života. Tento neúnavný cyklus ponechává malý prostor pro introspekci nebo zvážení významných otázek týkajících se účelu a štěstí.