Sanders, který seděl v opuštěných právních kancelářích, měl pocit, že byl na světě sám, s nikým kromě Fernandez a enorachingové temnoty. Věci se děly rychle; Tato osoba, se kterou se dnes nikdy nesetkal, se pro něj rychle stala jakýmsi životností.
(Sitting in the deserted law offices, Sanders had the feeling that he was all alone in the world, with nobody but Fernandez and the encoraching darkness. Things were happening quickly; this person he had never met before today was fast becoming a kind of lifeline for him.)
V tichých a prázdných právních kancelářích zažil Sanders hluboký pocit izolace, pocit, jako by byl jediným člověkem. Úvodní temnota kolem něj tento pocit zintenzivnila, takže jeho okolí vypadalo ještě více pusté. Mezi této samoty se Fernandez objevil jako neočekávaná přítomnost a poskytoval pramen spojení v Sandersově bouřlivé situaci.
Navzdory svému krátkému známému se Fernandez rychle stal nezbytným pro Sanderse a sloužil jako maják naděje uprostřed nejistoty. Toto nově objevené pouto bylo rozhodující pro Sanderse, který navigoval řadu rychlého vývoje, který ho nechal pociťovat. Dynamika jejich vztahu naznačovala hlubší spoléhání se na sebe, když čelily výzvám, které ležely dopředu.