Tak často odsouváme hlasy, které jsou nám nejblíže. Ale jakmile jsou pryč, sáhneme po nich.
(So often, we push away the voices closest to us. But once they're gone, we reach for them.)
V našich životech často ignorujeme lidi, kteří jsou pro nás nejdůležitější, a často berou svou přítomnost za samozřejmost. To může vést k pocitu vzdálenosti nebo emocionálního odloučení, což způsobí, že jsme přehlédli jejich podporu a lásku. Ve chvíli, kdy zažijeme ztrátu, si najednou uvědomíme, jak významní byli v našich životech, a cítíme ohromující nutkání znovu se s nimi spojit, i když jen v paměti.
Mitch Albom, ve své knize „První telefonní hovor z nebe“, tento sentiment zachycuje. Často si vážíme hlasů, které poskytují pohodlí a povzbuzení, dokud již nejsou k dispozici. Tato reflexe naléhá na čtenáře, aby si vážili své vztahy a rozpoznali hodnotu těchto spojení dříve, než bude příliš pozdě.