Pasáž zdůrazňuje okamžik hlubokého ticha, který se cítí těžké a reflexní, což vyvolává dojem, že i Země se v šoku zastavila. Toto ticho nese jedinečnou váhu, což naznačuje, že je v hudbě stejně významný jako zvuk. Zdůrazňuje paradox, že ticho může zprostředkovat význam a emoce, podobně jako samotná hudba.
Frankieho zkušenost ukazuje, že ticho může být silnou přítomností, takže člověk se cítí, jako by stále slyšeli něco hlubokého i přes neexistenci zvuku. Tato myšlenka ukazuje hloubku hudby a emocí, kde i v tichých okamžicích existuje pocit porozumění a spojení.