Je několik ráno, když pláču a pláču a truchlím za sebe. Několik ráno, jsem tak naštvaný a hořký. Ale to netrvá příliš dlouho. Pak vstanu a řeknu: „Chci žít ...“ Zatím jsem to dokázal. Budu moci pokračovat? Nevím. Ale vsadím se na sebe, že budu.
(There are some mornings when I cry and cry and mourn for myself. Some mornings, I'm so angry and bitter. But it doesn't last too long. Then I get up and say, 'I want to live...'So far, I've been able to do it. Will I be able to continue? I don't know. But I'm betting on myself that I will.)
V „Úterý s Morrie“ zachycuje Mitch Albom emocionální boje, kterým čelí Morrie, která přemýšlí o životních výzvách. Některá rána jsou plná hlubokého zármutku, kde se Morrie ocitá v slzách, potýká se pocity hněvu a hořkosti. Tyto emoce jsou však přechodné a rozhodne se zvednout nad nimi, motivovaný touhou plně žít navzdory obtížím, s nimiž se setká.
Morrieova odolnost prosvítí, když vyjadřuje nejistotu ohledně budoucnosti, ale udržuje naději. Vyjadřuje silný pocit sebevědomí a potvrzuje svůj závazek vytrvat. Tato mocná zpráva zdůrazňuje důležitost konfrontace s emocemi a zároveň přijímá vůli žít a prosperovat proti šancím.