Pro tyto lidi byla neštěstí podmínkou, netolerovatelný stav věcí. Pokud by pilulky mohly pomoci, byly vzaty pilulky. Ale pilulky se ve výstavbě nezměnily základní problém. Chcete, co nemůžete mít. Hledáte vlastní hodnotu v zrcadle. Vrstvení práce na vrcholu práce a stále přemýšlel, proč jste jste spokojeni - než pracujete další.
(To these people, unhappiness was a condition, an intolerable state of affairs. If pills could help, pills were taken. But pills were not going to change the fundamental problem in the construction. Wanting what you can´t have. Looking for self-worth in the mirror. Layering work on top of work and still wondering why you weren´t satisfied - before working some more.)
V "Heal A Malou víru", Mitch Albom zkoumá boj mnoho tváří s neštěstí a považuje ho za přetrvávající a nesnesitelný stav. U těchto jedinců je řešení často v rychlých opravách, jako jsou léky, které mohou zmírnit příznaky, ale nedokáže řešit hlubší problémy. To zdůrazňuje tendenci hledat externí řešení a zároveň ignorovat vnitřní konflikty.
Lidé se často ocitnou a touží po tom, čeho nedokážou dosáhnout, což vede k neustálému hledání validace a vlastní hodnoty. Tato touha se projevuje v neúnavné práci a úsilí, ale cyklus přetrvává, protože spokojenost zůstává nepolapitelná. Kniha nakonec naznačuje, že skutečné spokojenosti nelze dosáhnout povrchními prostředky nebo neúnavným úsilím.