V příběhu z „Úterý s Morrie“ Mitch Albom se dvě vlny v oceánu zapojují do rozhovoru, kde jedna vlna vyjadřuje strach z nahromadění na pobřeží a zmizení. Tato vlna se obává konce své existence a zdůrazňuje společné lidské obavy o úmrtnost a strach ze smrti.
Druhá vlna však ujišťuje první a zdůrazňuje, že není jen individuální vlna, ale součástí něčeho většího - samotného oceánu. Tento dialog ilustruje myšlenku propojenosti a trvalé povahy existence, což naznačuje, že zatímco jednotlivé životy mohou skončit, přispívají k většímu celku, který zůstává trvalý.