Autoři tvrdí, že vnímání minulosti jednotlivců může výrazně narušit jejich schopnost posoudit potenciální budoucí události. To naznačuje, že naše vzpomínky a zkušenosti utvářejí naši víru v to, co je možné nebo nemožné, což vede ke špatným posouzením budoucích výsledků.
Zdůrazňují, že když lidé čelí nejistotě, často se snaží představit různé scénáře, které by mohly vést k určitému výsledku. Toto omezení představivosti může mít za následek, že považují určité výsledky za vysoce nepravděpodobné nebo dokonce nemožné, což může bránit jejich rozhodovacím procesům.