Matka Tereza, známá také jako svatá Tereza z Kalkaty, byla římskokatolická jeptiška a misionářka, která zasvětila svůj život službě nejchudším z chudých. Narodila se v roce 1910 v Albánii, přestěhovala se do Indie, kde v roce 1950 založila Misionářky lásky. Její organizace se zaměřovala na poskytování péče o nemocné, osiřelé a umírající, zejména ve slumech. Svým neúnavným úsilím se stala symbolem soucitu a nezištné služby. Její práce získala celosvětové uznání, což vedlo k řadě ocenění, včetně Nobelovy ceny za mír v roce 1979. Filozofie Matky Terezy se soustředila na důležitost lásky a laskavosti a povzbuzovala jednotlivce, aby přispívali svým komunitám, jak jen mohou. Věřila, že žádný skutek dobročinnosti, bez ohledu na to, jak malý, nebyl nikdy promarněn. Po její smrti v roce 1997 byla Matka Tereza v roce 2016 kanonizována katolickou církví, čímž se zdůraznil její trvalý odkaz a vliv, který měla na celý svůj život. Její odhodlání pomáhat těm, kteří to potřebují, nadále inspiruje nespočet jednotlivců k tomu, aby ve svém vlastním životě usilovali o altruismus a soucit.
Matka Tereza byla majákem naděje pro mnoho lidí na celém světě a ukázala, že sloužit druhým je hluboký způsob, jak vyjádřit lásku a víru.
Její celoživotní dílo slouží jako silná připomínka důležitosti laskavosti a nezištnosti a inspiruje generace k tomu, aby změnily životy druhých.
Odkaz Matky Terezy jako symbol humanitárního úsilí povzbuzuje lidi, aby jednali se soucitem a pozitivně přispívali společnosti.