Seneca byl významný stoický filozof, státník a dramatik ze starověkého Říma. Narodil se kolem roku 4 př. n. l. a hrál významnou roli v politice své doby, sloužil jako poradce císaře Nera. Jeho filozofické spisy se často zaměřovaly na etiku a důležitost ctnosti a zdůrazňovaly, že jednotlivci by měli ve svém životě usilovat o moudrost a sebeovládání. Jeho díla, včetně esejů a dopisů, ovlivnila filozofii i literaturu a přístupným způsobem předkládá složité myšlenky. Jeho přístup k filozofii byl praktický a poskytoval návod, jak zvládat nepřízeň osudu a žít plnohodnotný život. Seneca věřil, že utrpení je součástí lidské zkušenosti a že na výzvy je třeba pohlížet jako na příležitosti k růstu. Často diskutoval o pomíjivé povaze života a nabádal lidi, aby co nejlépe využili svůj čas a zachovali si smysl pro morální integritu. Senecův odkaz přetrvává v moderním myšlení, kde stále rezonuje jeho učení o odolnosti, etice a důležitosti života v souladu s přírodou. Jeho hry také významně přispěly k rozvoji tragédie v západní literatuře. Kombinace jeho filozofických vhledů a dramatických děl zdůrazňuje jeho hluboký vliv na filozofii i umění.
Seneca byl klíčovou postavou stoické filozofie, obhajoval ctnost a sebeovládání.
Jeho učení klade důraz na odolnost a morální integritu potřebnou pro zvládnutí životních výzev.
Senecův vliv je vidět jak ve filozofii, tak v literatuře, jeho díla rezonují v průběhu věků.