Je zvláštní, že lidé usilují o osvobození od vlády, když jsou spokojeni s omezeními vlastními
(It is strange that people aspire to liberate from the government when they are comfortable with the restrictions inherent in themselves)
Naguib Mahfouz ve své knize „Svatební píseň“ zkoumá ironii lidských aspirací pro svobodu. Navrhuje, aby jednotlivci často toužili být osvobozeni od vládní kontroly, ale mnoho z nich není ochotna konfrontovat nebo změnit omezení, která si na sebe ukládají. Tento paradox zdůrazňuje hlubší boj ve společnosti, kde osobní sebeobezpečení někdy konfliktuje s touhou po širších společenských svobodách.
Citace podtrhuje složitost svobody. Zatímco touha po osvobození je v lidské zkušenosti běžným tématem, Mahfouz zdůrazňuje, že skutečná svoboda vyžaduje introspekci a odvahu překonat osobní omezení. Dokud jednotlivci neuznávají a nezabývají se jejich vlastními omezeními, může hledání za vnější svobodu zůstat nesplněno.