Krása by mohla být pohroma a pamatovat si, že to nakonec vypadá, ale krása v ní byla navždy. To ráda slyšela. Měl to prsten pravdy.
(beauty could be a scourge, and to remember that looks faded eventually, but the beauty inside her was for ever. She had liked hearing that. It had the ring of truth to it.)
Citace zkoumá dualitu krásy, což naznačuje, že zatímco vnější vzhled může být klamný a prchavý, skutečná vnitřní krása trvá. Tato perspektiva podporuje myšlenku, že ocenění něčího charakteru a laskavosti je mnohem významnější než fyzická přitažlivost.
Protagonista najde útěchu v této moudrosti a oceňuje představu, že skutečná krása pochází zevnitř, rezonující s hlubokým smyslem pro pravdu. Slouží jako připomínka, že jak čas ubíhá a vypadá, zmenšuje se, vlastnosti, které definují hodnotu osoby, zůstávají věčné.