Protože jsem už ani nebyl naštvaný. Část mě se nestarala ani o to, že o mně mluvil, protože jsem o něm byl. To byla lidská povaha--jinak jste měli vymyslet věci? Někdy jste potřebovali zvukovou desku, a pokud to, co jste potřebovali, byla osoba ...
(Because I wasn't even angry anymore. A part of me didn't even care that he'd been talking about me because I had been about him. That was human nature-how else were you supposed to figure stuff out? Sometimes you needed a sounding board, and if the thing you needed to sound off on was a person…)
Vypravěč odráží okamžik realizace, spíše pociťuje lhostejný než naštvaný na to, že bude diskutován někým jiným. To ukazuje na úroveň emocionální zralosti, kde je zaměření přesunuto z akcí druhých na vlastní myšlenky a pocity. Zde je zdůrazněn vnitřní konflikt péče o to, co o vás říkají ostatní oproti vašim vlastním zkušenostem.
Lidská povaha často zahrnuje sdílení myšlenek na sebe, aby získala perspektivu, a vypravěč to uznává jako nezbytnou součást porozumění vztahů. Tato pasáž zdůrazňuje důležitost komunikace a roli, kterou hraje v osobním růstu a sebepoznání, což naznačuje, že reflexe ostatních může někdy vést k větším poznatkům o sobě.