„Ti, kteří si nepamatují minulost, jsou odsouzeni, aby ji opakovali,“ říká se, ale možná je to lepší. Možná je to jediná věc, která je dobrá; zapomenout.
("Those who do not remember the past are condemned to repeat it," it is said, but perhaps it is better. Maybe that's the only thing that's good; to forget.)
V knize Philipa K. Dicka „Android and Human“, citace zdůrazňuje napětí mezi pamětí a zapomenutí. To naznačuje, že zatímco si pamatovat minulé chyby je zásadní pro to, aby se jejich opakováním, mohl existovat důvod pro výhody zapomnění. Zapomenutí by mohlo jednotlivcům umožnit přejít od bolestivých zkušeností a začít znovu bez váhy minulých selhání.
Tato perspektiva vyvolává otázky o hodnotě vzpomínek při utváření naší identity a akcí. Zatímco historie slouží jako průvodce, schopnost zapomenout může také poskytnout formu osvobození. Ve světě plném bolestivých vzpomínek lze schopnost pustit se jako nezbytný aspekt lidské zkušenosti.