V "Last Kiss" od Luanne Riceová autor zkoumá hluboké spojení mezi lidským tělem a přírodou. Protagonista chápe, že lidská postava je do značné míry složena z vody a přitahuje analogii slané vody přítomné v oceánech a řekách. Tato realizace zdůrazňuje vnitřní vazby, které lidé mají s přírodním světem kolem sebe.
Vyprávění dále ilustruje cyklickou povahu lidské existence porovnáním rytmu ženského těla s lunárními fázemi. Stejně jako měsíc ovlivňuje přílivy oceánu, spojuje se také s biologickými cykly žen a zdůrazňuje kontinuitu mezi lidským životem a kosmickými rytmy přírody.