Zlato si nebylo jisté o mnoha věcech, ale byl o jednom určitém: pro každého úspěšného člověka, kterého věděl, mohl jmenovat nejméně dva další s větší schopností, lepší a vyšší inteligenci, která ve srovnání selhala.
(Gold was not sure of many things, but he was definite about one: for every successful person he knew, he could name at least two others of greater ability, better, and higher intelligence who, by comparison, had failed.)
V knize Josepha Hellera „Dobré jako zlato“, charakter Gold odráží povahu úspěchu a neúspěchu. Uznává, že mnoho úspěšných jednotlivců existuje spolu s množstvím ostatních, kteří mají stejný nebo větší talent a inteligenci, ale nedosáhli stejné úrovně úspěchu. Toto pozorování zdůrazňuje složitost úspěchu, což naznačuje, že není závislá pouze na schopnostech nebo potenciálu člověka.
Důvěra Gold v toto tvrzení odhaluje hlubší pochopení faktorů, které přispívají k úspěchu. To znamená, že vnější okolnosti, příležitosti nebo dokonce štěstí hrají významné role při určování toho, kdo to dělá a kdo ne. Hellerův vhled zpochybňuje konvenční přesvědčení, že samotný tvrdá práce a talent zaručuje úspěch, místo toho zdůrazňuje nepředvídatelnou a často nespravedlivou povahu dosažení svých cílů.