Scéna zachycuje nostalgický okamžik, když starší pracovník údržby prochází kdysi pulzujícím výstavištěm, naplněným zvuky a památkami štěstí a bavičů. V hravém činu napodobuje let ptáka a ztělesňuje nevinného ducha dítěte. Toto rozmarné chování by se mohlo zdát hloupé divákům, což zdůrazňuje kontrast mezi jeho věkem a jeho činy.
Toto chování symbolizuje, že bez ohledu na věk zůstává vnitřní dítě naživu v každém. Touha po svobodě a radosti nám přetrvává a připomíná nám, že podstatou mládeže může být zdrojem radosti a vitality a překračuje omezení dospělosti. Akce pracovníka zve reflexi snů a aspirací, které všichni neseme, bez ohledu na okolnosti života.