Její země nikdy nebyla agresivní, nikdy se neobjevila násilí, nikdy se nebrala strana v hádkách ostatních. Přemýšlela, jak by lidé mohli spát, kdyby věděli, že někdo ve svém jménu upouští bomby na jiné lidi nebo se vloupal do svých domovů a někam je vzal. Proč to udělali? Proč bylo nutné zabít a zmrzačit ostatní lidi, když by ostatní lidé byli stejní jako vy-lidé, kteří chtěli žít se svými rodinami a ráno chodit do práce a mít dost na to, aby snědli konec dne? To nebylo moc žádat o svět, i když pro mnohé svět nemohl vyhovět ani malé žádosti.
(Her country had never been aggressive, had never espoused violence, had never taken sides in the squabbles of others. She wondered how people could sleep if they knew that somebody, in their name, was dropping bombs on other people or breaking into their homes and taking them away somewhere. Why did they do it? Why was it necessary to kill and maim other people when the other people would be just the same as yourself--people who wanted to live with their families and go to work in the morning and have enough to eat a the end of the day? That was not much to ask of the world, even if for many the world could not grant even that small request.)
Protagonistka přemýšlí o mírovém postoji své země a zdůrazňuje, že se nikdy nezabývala násilím ani se nesetkal s konflikty. Vyjadřuje svůj zmatek ohledně toho, jak mohou lidé zůstat v pohodě, protože vědí, že jejich vláda může být zapojena do agrese proti ostatním. Tato rozjímání ji vede k zpochybnění nutnosti způsobit újmu a utrpení jednotlivcům, kteří pouze hledají stejné základní touhy života, jako je rodina, práce a výživa.
se diví morálním důsledkům takových akcí a zdůrazňuje univerzální touhu po slušném životě, který mnoho lidí sdílí, přestože svět často neposkytuje i tyto základní potřeby. Tento vnitřní boj osvětluje její nespokojenost s širším lidským stavem a vyzývá čtenáře, aby zvážili etické důsledky násilí jménem národních zájmů.