Držet hněv je jed. Požírá vás to zevnitř. Myslíme si, že nenávist je zbraň, která útočí na člověka, který nám ublížil. Ale nenávist je zakřivená čepel. A škodu, kterou děláme, způsobujeme sami sobě. Odpusť, Edwarde. Odpusťte...nikdo se nerodí s hněvem. A když zemřeme, duše je od toho osvobozena. Ale teď, tady, abys mohl jít dál, musíš pochopit, proč jsi cítil to, co jsi udělal, a proč to už cítit nepotřebuješ.“ Dotkla se jeho ruky. „Musíš svému otci odpustit.
(Holding anger is a poison. It eats you from the inside. We think that hating is a weapon that attacks the person who harmed us. But hatred is a curved blade. And the harm we do, we do to ourselves. Forgive, Edward. Forgive...no one is born with anger. And when we die, the soul is freed of it. But now, here, in order to move on, you must understand why you felt what you did, and why you no longer need to feel it.'She touched his hand.'You need to forgive your father.)
Citace zdůrazňuje destruktivní povahu držení hněvu a nenávisti. To naznačuje, že i když tyto emoce často vnímáme jako způsob odvety proti těm, kteří nám ublížili, nakonec nám poškozují více než kdokoli jiný. Metafora nenávisti jako „zakřivené čepele“ znamená, že utrpení, které způsobujeme ostatním, se k nám vrací, což vede k sebezničení. Abychom se skutečně uzdravili a posunuli kupředu, musíme čelit našim pocitům a rozpoznat jejich dopad.
Pasáž také podtrhuje význam odpuštění, zejména v kontextu rodinných vztahů. Povzbuzuje pustinou negativní emoce, jako je hněv vůči otci, a zdůrazňuje, že tyto pocity nejsou pro naši bytost vlastní. Tím, že se odpustíme, se osvobozujeme od břemene minulosti a umožňují našim duším volně pohybovat k uzdravení a míru.