Ten den jsem čelil sebe sama s neplaveným obavami někoho, kdo narazil na upíra a nemá po ruce žádné krucifix.
(I faced myself that day with the nonplused apprehension of someone who has come across a vampire and has no crucifix at hand.)
Ve své eseji „o sebeúctě“ Joan Didion přemýšlí o složitém vztahu, který mají jednotlivci s vlastní vlastní hodnotou. Popisuje okamžik intenzivní sebekonfrontace a přirovnává ji k setkání s upírem bez jakýchkoli prostředků na ochranu. Tato metafora podtrhuje zranitelnost a strach, který může doprovázet realizaci svých nedostatků a selhání. Didion zdůrazňuje úzkost, která vzniká, když člověk musí čelit nepříjemným pravdám o sobě.
V celé eseji Didion zkoumá téma sebeúcty, což naznačuje, že je nezbytný pro osobní růst a autentičnost. Tvrdí, že porozumění a přijímání nedokonalostí může vést k hlubšímu pocitu sebevědomí a posílení postavení. Tím, že čelíme našim vnitřním výzvám, můžeme kultivovat skutečný pocit sebeúcty, který není závislý na externí validaci.