V "Blue Like Jazz", Donald Miller zkoumá složitost spirituality a její roli při podpoře pozitivních hodnot. Zdůrazňuje důležitost duchovní cesty, která přesahuje nenávist a rozdělení, obhajuje systém víry, který podporuje porozumění a lásku. Miller přemýšlí o potřebě, aby spiritualita byla spíše zdrojem jasnosti a soucitu než o výmluvě pro nepřátelství vůči ostatním.
Jeho citát: „Chci, aby mě moje spiritualita zbavila nenávisti, nedal mi důvod,“ zapouzdřuje tento sentiment. Slouží jako připomínka, že skutečný duchovní růst by měl vést k harmoničtější existenci a naléhat na jednotlivce, aby sledovali přesvědčení, které sjednocují spíše než oddělené. Millerova práce vyzývá čtenáře, aby přemýšleli o svých vlastních duchovních cestách a zvážili, jak mohou ztělesnit lásku ve světě, který často chová konflikt.