V noci v posteli, ve tmě, s osvětleným číselníkem jejího budíku zářícího z nočního stolu, se zeptala, zda by se člověk mohl donutit, aby se někdo měl rád, nebo zda by člověk mohl pouze vytvořit podmínky, aby vznikla náklonnosti a vznikla a vznikla a vznikla a vznikla a vznikla a Doufám, že se to stalo, spontánně.
(In bed that night, in the darkness, with the illuminated dial of her alarm clock glowing from the bedside table, she asked herself whether one could force oneself to like somebody, or whether one could merely create the conditions for affection to come into existence and hope that it did, spontaneously.)
V noci, když ležela v posteli s měkkou záři budíku vedle ní, protagonistka přemýšlela o složitosti lidských emocí. Uvažovala o tom, zda je možné vědomě rozvíjet pocity pro někoho, nebo zda se v průběhu času musela přirozeně objevit náklonnost. Tato vnitřní reflexe zdůrazňuje její boj s mezilidskými vztahy a povahou lásky.
Myšlenka, že náklonnost může potřebovat specifické podmínky k rozkvětu, naznačuje pochopení emoční zranitelnosti a nepředvídatelnosti lidských spojení. Zvažovala rovnováhu mezi úsilím a spontánností ve vztazích a ilustrovala hlubší dotaz o podstatě přitažlivosti a emocionálních pouta.