V noci, když ležela v posteli s měkkou záři budíku vedle ní, protagonistka přemýšlela o složitosti lidských emocí. Uvažovala o tom, zda je možné vědomě rozvíjet pocity pro někoho, nebo zda se v průběhu času musela přirozeně objevit náklonnost. Tato vnitřní reflexe zdůrazňuje její boj s mezilidskými vztahy a povahou lásky.
Myšlenka, že náklonnost může potřebovat specifické podmínky k rozkvětu, naznačuje pochopení emoční zranitelnosti a nepředvídatelnosti lidských spojení. Zvažovala rovnováhu mezi úsilím a spontánností ve vztazích a ilustrovala hlubší dotaz o podstatě přitažlivosti a emocionálních pouta.