Ve většině skupin má nejbláznivější člověk pod kontrolou. Začíná to proto, že nikdo nechce problémy, které pocházejí z močení z bláznivého člověka. Je to prostě chytřejší a snazší, když se bláznivě nechají mít svou cestu.
(In most groups the craziest person is in control. It starts because no one wants the problems that come from pissing off a crazy person. It's just smarter and easier sometimes to let the crazy person have his or her way.)
V mnoha sociálních skupinách je to často nejvíce nepředvídatelný jedinec, který nakonec vede. Tento jev má tendenci dojít, protože ostatní dávají přednost tomu, aby se vyhnuli konfliktu, který může dojít k narušení někoho, kdo je vnímán jako „šílený“. Místo toho, aby tuto osobu napadli a riskovali jejich hněv, lidé považují za jednodušší souhlasit se svými přáními. Tato dynamika může vytvořit nerovnováhu výkonu, kde nepředvídatelný jednotlivec diktuje akce skupiny.
Scott Adams ve své knize „Jak selhat téměř ve všem a stále vyhrávat velké“, komentuje tuto realitu a zdůrazňuje, jak strach z konfliktu může vést skupiny, aby umožnil iracionální chování, aby dominovaly jejich rozhodnutí. V průběhu času to může vést k situaci, kdy skupina společně vybírá jednodušší cestu, než aby čelila problému přímo, což může nakonec bránit jejich pokroku.