Citace odráží hluboký dopad jazyka a vyjádření na identitu člověka. Zdůrazňuje, že když jsou slova člověka zkreslena nebo odebrána, je to podobné ničení jeho podstaty. Slova jsou pro jeho bytost nezbytná a bez nich se cítí neschopný komunikovat nebo obhajovat za sebe, což vytváří formu utrpení podobného fyzickému násilí.
Tato představa hluboce rezonuje s autorovým zobrazením spojení mezi jazykem a osobní integritou. Řečník přirovnává k umlčení hlasu k svědkům vraždy a zdůrazňuje emocionální násilí způsobené, když je ohrožena schopnost člověka se vyjádřit. To odhaluje význam slov ve formování vztahů a reality.