Živé systémy nejsou nikdy v rovnováze. Jsou ze své podstaty nestabilní. Mohou se zdát stabilní, ale nejsou. Všechno se pohybuje a mění. V jistém smyslu je všechno na okraji kolapsu.
(Living systems are never in equilibrium. They are inherently unstable. They may seem stable, but they're not. Everything is moving and changing. In a sense, everything is on the edge of collapse.)
V „Jurassic Park“ Michaela Crichtona je koncept živých systémů diskutován jako trvale nestabilní, navzdory vzhledu stability. Složitá dynamika těchto systémů ukazuje, že jsou v konstantním stavu toku, ovlivněné množstvím faktorů, které brání skutečné rovnováze. Tato inherentní nestabilita naznačuje, že každý organismus a ekosystém se vždy přizpůsobuje, vyvíjí se a na pokraji transformace.
Tato perspektiva zdůrazňuje základní pravdu o životě: zatímco systémy se mohou zdát vyvážené, realita je jemná souhra sil, které je neustále vyvíjí. Představa o tom, že je „na okraji kolapsu“, zdůrazňuje, že změna není jen nevyhnutelná, ale také nezbytná pro přežití a rozvoj. Toto téma rezonuje v průběhu vyprávění, protože zkoumá důsledky pokusu o kontrolu nebo omezení těchto přirozených procesů.