Podívejte, pokud říkáte, že věda nakonec dokáže, že Bůh neexistuje, v tom se musím rozcházet. Bez ohledu na to, jak malé to vezmou zpět, k pulci, k atomu, vždy se najde něco, co nedokážou vysvětlit, něco, co to všechno na konci hledání vytvořilo. A bez ohledu na to, jak daleko se snaží zajít opačným směrem – prodloužit si život, pohrát si s geny, naklonovat toto, naklonovat tamto, dožít se sto padesáti – v určitém okamžiku život skončí. A co se stane potom? Když život skončí? pokrčil jsem rameny. Vidíš? Opřel se. usmál se. Když dojdete na konec, tam začíná Bůh.
(Look, if you say that science will eventually prove there is no God, on that I must differ. No matter how small they take it back, to a tadpole, to an atom, there is always something they can't explain, something that created it all at the end of the search. And no matter how far they try to go the other way – to extend life, play around with the genes, clone this, clone that, live to one hundred and fifty – at some point, life is over. And then what happens? When the life comes to an end? I shrugged. You see? He leaned back. He smiled. When you come to the end, that's where God begins.)
Diskuse zdůrazňuje divergenci perspektiv vědy a existenci Boha. Jeden pohled tvrdí, že bez ohledu na to, jak hluboce se věda ponoří do fungování života - ať už prozkoumává drobnost tadpole nebo atomu - zůstává nevysvětlitelným prvkem, což naznačuje, že za tím vše naznačuje tvůrce. Tato víra zdůrazňuje, že věda nemůže plně odpovídat za všechno a ponechat prostor pro představu o božské přítomnosti.
Navíc konverzace odráží omezení vědeckých pokroků v prodloužení života. Navzdory snahám o manipulaci s genetikou a dosažení dlouhověkosti, život nevyhnutelně končí. Tato nevyhnutelnost vyvolává otázky o tom, co leží za smrtí, což vede k argumentu, že možná zkoumání posmrtného života poskytuje Bohu prostor k existenci. Konec života tedy může znamenat začátek víry a spirituality.