{Maisie} Řekněte mi, Dr. Dene, pokud byste měli pojmenovat jednu věc, která udělala rozdíl mezi těmi, kteří se rychle dostanou, a těmi, kteří ne, co by to bylo? {Dr. Dene} ... Podle mého názoru musí být přijetí první. Někteří lidé nepřijímají to, co se stalo. Myslí si: „Ach, kdybych jen neměl ...“ nebo ... „Kdybych jen to věděl ...“ uvízli v bodě, který způsobil zranění .... Řekl bych, že je to trojnásobně: jeden přijímá to, co se stalo. Tři mají obrázek, indea toho, co budou dělat, když jsou lepší nebo vylepšené. Pak je uprostřed, číslo dvě je cesta, kterou je třeba následovat.
({Maisie} Tell me, Dr. Dene, if you were to name one thing that made the difference between those who get well quickly and those who don't, what would it be?{Dr. Dene} ...In my opinion, acceptance has to come first. Some people don't accept what has happened. They think, 'Oh, if only I hadn't...' or... 'If only I'd known...' They are stuck at the point that caused the injury....I would say that it's threefold: One is accepting what has happened. Three is having a picture, an indea of what they will do when they are better or improved. Then in the middle, number two is a path to follow.)
V rozhovoru mezi Maisie a Dr. Dene zkoumají kritické faktory, které ovlivňují zotavení z nemoci. Dr. Dene uvádí, že přijetí je zásadní; Jednotlivci, kteří se snaží přijmout svou situaci, často zůstávají uvězněni v myšlenkách na lítost a „co“, které brání jejich pokroku. Toto počáteční přijetí je nezbytné pro posun vpřed.
Dr. Dene vypracovává, že zotavení je tříkrokový proces. Přijetí je na prvním místě, následuje formulace jasného plánu pro zlepšení a vize toho, jak bude zotavení vypadat. Tento strukturovaný přístup pomáhá jednotlivcům efektivně orientovat se v jejich léčivé cestě a povzbuzuje je, aby se soustředili na budoucnost, spíše než na bydlení v minulosti.