Morrie zavřel oči. Já vím, Mitch. Nesmíš se bát mého umírání. Měl jsem dobrý život a všichni víme, že se to stane. Možná mám čtyři nebo pět měsíců.
(Morrie closed his eyes. I know, Mitch. You mustn't be afraid of my dying. I've had a good life, and we all know it's going to happen. I maybe have four or five months.)
Morrie přemýšlí o jeho blížící se smrti s pocitem míru a přijetí. Ujišťuje Mitcha, že není důvod se bát jeho průchodu, protože se cítí spokojený se životem, který žil. Tento okamžik zdůrazňuje nevyhnutelnost smrti a důležitost plného přijímání života bez strachu z toho, co leží před námi.
Konverzace zdůrazňuje témata úmrtnosti, hodnotu lásky a moudrosti získané prostřednictvím prožívaných zkušeností. Morrieho klidní chování slouží jako silná připomínka k tomu, aby si každý okamžik vážila a čelila životním výzvám s odvahou spíše než strach.