Nikdo na to nebyl připraven a nikdo to teď nemohl pochopit, když se to stalo. Nějak se však rozhodlo, že demokracie, možná po několik staletí, by fungovala prostřednictvím nového nástroje. Svrchovanost států umírala, na sever i na jih a jít s tím bylo starověké přesvědčení, že vláda, která vládne nejméně, je vláda, která vládne nejlépe.
(Nobody was ready for it, and nobody could quite understand it now that it was happening. But somehow it was being determined that democracy henceforth, perhaps for some centuries to come, would operate through a new instrument. Sovereignty of the states was dying, North as well as South, and going with it was the ancient belief that the government which governs least is the government which governs best.)
Vznik nové politické reality byl pro mnohé neočekávaný a matoucí. Jak se demokracie vyvíjela, začala se spoléhat na různé mechanismy, což způsobilo posun v tradičním chápání státní suverenity. Tato transformace ovlivnila sever i jih, což naznačuje významnou změnu, která by trvala po generace.
Navíc byla zpochybněna dlouhodobá víra, že je výhodnější minimální vláda. Jak se snížila svrchovanost, tak i základní představy o správě. Důsledky byly jasné: budoucnost demokracie směřovala k více zapojenému vládnímu přístupu a ostře kontrastovala s historickými perspektivami.