Rodiče poškozují své děti. Nelze to pomoci. Mládež, stejně jako nedotčené sklo, absorbuje výtisky jeho manipulátorů. Někteří rodiče se rozmazávají, jiní prasknou, několik rozbití dětství úplně do zubatých malých kusů, mimo opravu.
(Parents damage their children. It cannot be helped. Youth, like pristine glass, absorb the prints of its handlers. Some parents smudge, others crack, a few shatter childhoods completely into jagged little pieces, beyond repair.)
V knize „Pět lidí, se kterými se setkáte v nebi“, od Mitch Albom, autor zkoumá hluboký dopad, který mají rodiče na život svých dětí. Ilustruje, jak mohou zkušenosti a činy rodičů nechat na mládí trvalé známky a porovnat je s jemným sklem, které absorbuje každý dotek. Tato metafora zdůrazňuje jak zranitelnost dětí, tak odpovědnost rodičů při utváření jejich budoucnosti.
Albom uznává, že zatímco někteří rodiče mohou neúmyslně způsobit drobné nedokonalosti, jiní mohou způsobit významnější škody, takže děti ponecháme celoživotní jizvy. Představa, že se dětství rozbije na nenapravitelné kousky, naznačuje, že rodičovský vliv může mít devastující účinky, což zdůrazňuje důležitost péče a vědomých interakcí ve vývoji dítěte.