Lidé považují za nebe za rájovou zahradu, místo, kde se mohou vznášet na mracích a ležet v řekách a horách. Krajina bez útěchy však nemá smysl.
(People think of heaven as a paradise garden, a place where they can float on clouds and laze in rivers and mountains. But scenery without solace is meaningless.)
V „Pět lidí, se kterými se v nebi setkáváte, je v nebi„ The Five People, se kterými se setkáte “, je zobrazen nejen jako krásné, klidné prostředí, ale jako místo, které nabízí skutečné pohodlí a porozumění. Myšlenka, že nebe je pouze rájem naplněným malebnou krajinou, přehlíží hlubší potřebu emocionálního útěchu a spojení. Skutečné naplnění pochází ze společnosti a míru, spíše než si prostě užívat malebné pozadí.
Tato perspektiva zpochybňuje tradiční názory na nebe, což naznačuje, že smysluplný zážitek z posmrtného života musí zahrnovat více než jen volný čas a krásu. Zdůrazňuje, že nalezení skutečného útěchu ve vztazích a osobním růstu je nezbytné, takže je podstata nebe o lásce, porozumění a uzdravení spíše než pouhé fyzické potěšení.