Ruth rozlišuje mezi touhou a láskou zdůrazněním, že chce, aby někdo nebyl stejný jako skutečně je miloval. Porovnává touhu s touhou vlastnit objekt a zdůrazňuje, jak omezuje spojení s povrchní úrovní. Tato představa lásky vyžaduje hlubší emocionální investici, daleko za pouhé vlastnictví nebo přitažlivost.
Ruth dále ilustruje nezištnou povahu pravé lásky tím, že ji porovná s otcovou obětí pro své děti. Tato analogie podtrhuje myšlenku, že autentická láska zahrnuje upřednostňování blahobytu jiné osoby nad vlastní potřeby. Láska v podstatě transformuje existenci člověka a přesouvá zaměření z vlastního zájmu na péči a podporu druhých.