Věda vždy říkala, že teď nemusí vědět všechno, ale nakonec to bude vědět. Ale teď vidíme, že to není pravda. Je to nečinnost. Jako pošetilý a stejně zavádějící, jako dítě, které vyskočí z budovy, protože věří, že může létat.
(Science has always said that it may not know everything now but it will know, eventually. But now we see that isn't true. It is an idle boast. As foolish, and as misguided, as the child who jumps off a building because he believes he can fly.)
V "Jurassic Park", Michael Crichton vyjadřuje představu, že věda, i když se neustále vyvíjí, nemá veškeré znalosti, na rozdíl od jeho optimistických tvrzení. Linka odráží rostoucí náboj ve vědeckém pronásledování, což naznačuje, že věření v případné získávání všech znalostí může vést k nebezpečným důsledkům.
Crichton porovnává tuto slepý víru ve vědu s bezohlednou vírou dítěte v jejich schopnost vzdorovat přírodním zákonům a ilustruje pošetilost vlastní k takovému nadměrnému sebevědomí. Tato metafora slouží jako varovná připomínka, že snaha o znalosti by mělo být zmírněno pokorou a vědomím jejích limitů.