Protagonistka přemýšlí o jejím minulém vztahu a přirovnává jej k inkubusu, který vyčerpal její energii a ducha. Toto emocionální pouto, zakotvené v nerozdělené lásce, ji omezilo na neživé spojení, které nenabízelo žádný růst ani útěchu. Paměť ji pronásledovala a sloužila jako bolestivá připomínka toho, co by mohlo být, a nechala její pocit uvězněné.