Neměli bychom jen připustit zřejmé-že Novozákonní volání k učednictví, soucitu a dávání ponechává žádný prostor pro to, jak mnozí z nás myslí a žijí? Je čas se dostat za teoretický postoj „Byl bych ochoten se vzdát se toho, kdyby mě Bůh požádal,“ a začít se vlastně vzdát věcí, aby udělal to, co nám přikázal?
(Shouldn't we just admit the obvious--that the New Testament call to discipleship, compassion, and giving leaves no room for the way many of us are thinking and living? Is it time to get beyond the theoretical stance of 'I'd be willing to give up anything if God asked me to,' and start actually giving up things in order to do what He's commanded us?)
Randy Alcorn ve své knize „Peníze, majetek a věčnost“ vyzývá čtenáře, aby čelili propasti mezi učením Nového zákona o učednictví, soucitu a štědrosti a realitou života mnoha lidí. Tvrdí, že je čas uznat, že teoretická ochota obětovat Boha často nedosahuje skutečné akce.
Alcorn obhajuje autentický závazek k tomu, aby tyto biblické principy skutečně vzdal našeho majetku a pohodlí, aby splnil Boží příkazy. Zdůrazňuje, že víra se musí promítnout do hmatatelných činů dávání a podávání a naléhá na posun od pouhých záměrů k konkrétním akcím, které odrážejí skutečné učednictví.