Citace zdůrazňuje výsměch, kterému čelí ti, kteří se připojili k okamžikům kolektivní zkušenosti, což naznačuje, že někteří lidé nechápou důležitost naděje v životě. Navzdory výsměchu autor zdůrazňuje, že naděje je nezbytná pro smysluplnou existenci a kontrastuje s životem bez radosti, přirovnává se k bez hvězdy.
Tato metafora ilustruje, jak může naděje osvětlit i ty nejtemnější časy a poskytuje pocit naplnění a účelu. Téma naznačuje, že komunální zážitky a sdílené ambice jsou zásadní pro boj proti zoufalství, podtržení lidské potřeby spojení a optimismu.