V knize Donalda Millera „Blue Like Jazz“ zkoumá náročné přesvědčení, že život se točí pouze kolem individuálních zkušeností a touh. Tato představa, že život člověka je vyprávěním pouze zaměřeného na sebe, může vést k pocitu izolace a podceňovat propojenost lidských zkušeností.
Miller naznačuje, že přijetí širší perspektivy může obohatit porozumění životu. Uznáním toho, že život není jen o osobních příbězích, mohou jednotlivci podporovat hlubší spojení s ostatními a ocenit sdílené příběhy, které nás spojují, což vede k naplňující existenci.