Pravda byla taková, že život byl stejně krátký a brutální a zlý jako vždy. Lidé však nemuseli věnovat tak velkou pozornost strašlivé pravdě. Jak rostla živá legenda krutého tyrana ve městě a jemného svatého muže v džungli, také rostlo štěstí lidí. Všichni byli zaměstnáni plní
(The truth was that life was as short and brutish and mean as ever. But people didn't have to pay as much attention to the awful truth. As the living legend of the cruel tyrant in the city and the gentle holy man in the jungle grew, so, too, did the happiness of the people grow. They were all employed full)
V příběhu zůstává realita života tvrdá a neodpustitelná, přesto se jednotlivci méně zaměřují na tyto ponuré pravdy. Příběhy nemilosrdného tyrana a laskavého svatého člověka se stávají ústředními pro to, jak komunita vnímá svou existenci a podporuje pocit štěstí mezi obyvatelstvem.
Tento nárůst štěstí se shoduje s plnou zaměstnaností, což naznačuje, že společenské mýty mohou vytvořit vyrovnávací paměť proti zoufalství. Potvrzení těchto kontrastních postav umožňuje lidem udržovat zdání radosti, a to i ve světě, který je zásadně brutální a laskavý.