Když jsem šel po zemi nebo kopal v jemné půdě, jsem si intenzivně vědom toho, že čas se mírně otřese, změny, které se vyskytují nepostřehnutelnými a nepatrnými způsoby, hromadí se tak jemně, že se zdá, že neexistují. Přesto malé posuny ve všem-replikace buněk, déšť prachových mocí, prodlužování vlasů, skály tlačené větrem-neúprosně stiskněte dál a dále.
(Walking on the land or digging in the fine soil I am intensely aware that time quivers slightly, changes occurring in imperceptible and minute ways, accumulating so subtly that they seem not to exist. Yet the tiny shifts in everything--cell replication, the rain of dust motes, lengthening hair, wind-pushed rocks--press inexorably on and on.)
Ve své knize „Bird Cloud“, E. Annie Proulx přemýšlela o jemném průběhu času a zároveň se zabývala přírodou. Když prochází zemí nebo se kope do půdy, je si vědoma, že se kolem ní stanou nepatrné změny. Tyto změny, i když malé a nepostřehnutelné, přispívají k neustálému toku času a života. Jsou to připomínkou toho, že transformace, ať už v přírodě nebo existenci samotné, dochází tiše a stabilně.
Autor zdůrazňuje, že i ty nejmenší prvky, jako je replikace buněk a pohyb prachu, hrají významnou roli v probíhajícím procesu času. Prolx ilustruje, jak se tyto postupné posuny mohou bez povšimnutí, ale jsou zásadní pro strukturu života. Její pozorování zprostředkovávají hluboké spojení s prostředím a zdůrazňují krásu nalezenou v malých, téměř nepozorovaných změnách v našem okolí.