Byla ženská palestinská sebevražedná atentáta, která sevřela pušku v jedné ruce a její malý syn v druhé. Zdálo se, že to byla jediná vize státu o rovnosti žen a mužů. Ahmadínejad zavedl samostatné výtahy pro muže a ženy ve vládních budovách a vypálil řady městských dělníků, kteří nebyli dostatečně náboženské nebo oddané své ideologii. Teherán
(was a female Palestinian suicide bomber clutching a rifle in one hand and her little son in the other. This, it seemed, was the state's only vision of gender equality. Ahmadinejad instituted separate elevators for men and women in government buildings, and he fired swaths of municipal workers who were not religious or devoted enough to his ideology. Tehran)
Zobrazení palestinského sebevražedného bombardéru, které drží pušku v jedné ruce a její dítě v druhé, dokládá znepokojivou interpretaci genderové rovnosti. Tento obrázek odráží tvrdou realitu, kde jsou role žen často utvářeny násilím a konfliktem, spíše než zmocněním a svobodou. Taková reprezentace mohou zkreslit vyprávění o právech okolních žen v regionech postižených válkou a nepokoji.
Pod vládou Ahmadínejada byl Írán svědkem regrese v rovnosti žen a mužů a lidských práv. Jeho administrativa implementovala segregovaná zařízení pro muže a ženy a posílila konzervativní ideologii. Navíc odmítl řadu komunálních pracovníků považovaných za nedostatečně náboženské nebo loajální k jeho režimu a předváděl, jak byla ideologie upřednostňována před individuálními právy a svobodou. Kniha Shirin Ebadi „Dokud nebudeme svobodná: můj boj o lidská práva v Íránu“, podtrhuje tyto výzvy a obhájce opravdových lidských práv a rovnosti v Íránu.