Vypravěč uvažuje o povaze existence a vyjadřuje pocit rozčarování a introspekce. Cítí, že odrazy, které vidí, jsou pouze reprezentací sebe sama a odhalují nedostatek účelu a vitality. Toto sebekontrolu vede k realizaci prchavé přírody života, protože cítí, že se smrt blíží blíž.
Když přemýšlel o své úmrtnosti, uznává, že nečelí nepříteli nebo přímé hrozbě, ale spíše postupným blednutím, podobným pomalému zrušení předplatného. Tato metafora podtrhuje hluboký pocit rezignace na nevyhnutelnost konce života a zdůrazňuje tiché zoufalství existence bez definujícího účelu.