Byli jsme v gondolácích na Benátsku. Řekl jsi, že nemůžeš plavat, že bych tě musel zachránit, kdybychom převrhli. Adamův jablko skočil. Jo. Byl jsem pro tebe vyděšený. Vím. Zavěsil jsi na mě tak pevně, že jsem sotva dýchal. Přitáhl jsem se, abych viděl jeho tvář. Proč si myslíte, že jsme na nich zůstali tak dlouho? zeptal se. Prakticky jsi seděl v mém klíně. Můžeš plavat? Tiše se zasmál. Samozřejmě můžu plavat. Ani si nemyslím, že voda byla tak hluboká. Byla to všechno lest. Jsi choulostivý, David Ferris. A jsi zábavný, Evelyn Thomas. Jeho tvář se uvolnila a jeho oči znovu změkly.
(We were in the gondolas at The Venetian. You said you couldn't swim, that I'd have to save you if we capsized.His Adam's apple jumped. Yeah.I was terrified for you.I know. You hung onto me so tight I could barely breathe.I drew back so I could see his face. Why do you think we stayed on them for so long? he asked. You were practically sitting in my lap.Can you swim?He laughed quietly. Of course I can swim. I don't even think the water was that deep.It was all a ruse. You're tricky, David Ferris.And you're funny, Evelyn Thomas. His face relaxed, his eyes softening again.)
Při jízdě gondola u Benátska se rozvíjí rozhovor mezi dvěma postavami Evelyn a David. Evelyn přiznává, že nemůže plavat, což vede k hravé interakci, kde David vtipkuje o potřebě ušetřit, pokud se převrhne. Napětí mezi nimi je hmatatelné a Evelyn si vzpomíná, jak pevně se k němu držela, což naznačuje směs strachu a přitažlivosti.
Davidův uvolněný smích odhaluje jeho důvěru, protože připouští, že může plavat a naznačuje, že situace není tak zoufalá, jak se zdálo. Jejich výměna zachycuje hravé škádlení a prohlubující se mezi nimi, přičemž Evelyn rozpozná Davidovu chytrost a kouzlo, zatímco David oceňuje její smysl pro humor.