Pokud budeme i nadále číst vědu nebo Svaté Písmo, jako by nám dali pravdu přímo a rozhodně, pak se všechny naděje a sliby obsažené v něm staly prachem. Věda, která není čtena jako univerzální pravda, degeneruje do technologického otroctví. Písmo, které se nečte jako univerzální pravdu, degenerované ... co? Pro inkvizice, Svatá válka, holocaust - před ní lidé uprchli do zoufalství. Zde je naděje zničena a zbavuje nás možnosti obnovy.
(If we continue to read science or the Holy Scripture as if they gave us the truth directly and definitely, then all hopes and promises contained in it become dust. A science, which is not read as a universal truth, degenerates into technological slavery. A Scripture, which is not read as a universal truth, degenerated ... What? For Inquisition, Holy War, Holocaust - in front of it, people flee to despair. Here the hope is destroyed there and deprives us of the possibility of renewal.)
Neil Postman, v „Druhém osvícení: Od 18. do 21. století“ varuje před interpretací vědy nebo písma jako absolutní pravdy. Tvrdí, že sledování těchto oblastí tímto způsobem snižuje jejich sliby a potenciál a snižuje je na pouhé nástroje útlaku nebo zoufalství. Když se věda stane formou technologického zotročení a písem vedou ke konfliktu, naděje s nimi je narušena a ponechává společnost ve stavu rozčarování.
Tato ztráta naděje má podle Postmana dalekosáhlé důsledky. Historické zvěrstva, jako je inkvizice a holocaust, dokládají, jak přísné interpretace pravdy mohou vést ke zničení a utrpení. Zdůrazňuje, že když se lidé příliš pevně drží na definitivní pravdě, mohou ztratit ze zřetele možnost obnovy a nadějnější budoucnosti. Pro podporu naděje a pokroku je tedy nezbytnější porozumění pravdě ve vědě a Písmu.