Pasáž evokuje mocný obraz hřbitova, kde se nekonečné hroby nekonečně protahují, což symbolizuje nevyhnutelnost smrti. Náhrobní kameny, přirovnávané k ruce zvednuté v kapitulaci, odrážejí konečnosti života a zastavení všech bojů. Toto tiché město představuje místo kolektivního odpočinku, kde jsou divize života - jako je úspěch versus selhání a správné versus špatné - nesmyslné.
V této klidné říši jsou zapomenuty bývalé role jednotlivců a sjednocují všechny smrti navzdory jejich minulým konfliktům. Zdůrazňuje hlubokou pravdu o úmrtnosti: že nakonec všechny bytosti, bez ohledu na jejich životní volby nebo morální postavení, najdou mír ve stejné půdě. Toto téma hluboce rezonuje a zdůrazňuje sdílený osud lidstva.