{„Na co si můžete myslet nejvíce skutečná věc?“} Jacques si myslel na dlouhou dobu, než odpověděl; Snažil se zvážit to, co bylo nejdůležitější a trvalý ve všem, co věděl. Nakonec se už neusmíval, řekl, „paměť“.
({"What is the most real thing you can think of?"}Jacques thought for a long time before answering; he tried to weigh up what was most vital and enduring in all that he had known. Eventually, no longer smiling, he said, 'Memory'.)
V knize „Human Traces“ od Sebastiana Faulkse je postava jménem Jacques vyzvána, aby zvážila podstatu reality. Tváří v tvář otázce o tom, o čem věří, že je nejúčinnějším aspektem existence, se zapojuje do hlubokého rozjímání, aby našel něco, co má významný význam a dlouhověkost.
6 To odráží jeho víru v klíčovou roli, kterou hraje paměť při utváření našich zkušeností a porozumění života, což naznačuje, že naše vzpomínky jsou zásadní pro naši identitu a vnímání reality.